Podle schváleného konsolidačního balíčku bude od 1. 1. 2024 limitována výše odpisů vozidel kategorie M1 částkou 2 mil. Kč.

Jedná se o vozidla, která mají bez místa řidiče nejvýše osm míst k přepravě osob nebo víceúčelová vozidla. Omezení se tak dotkne nejčastěji drahých osobních automobilů a jeho cílem je zřejmě odlišit skutečné náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů od nákladů na luxus. Hranice 2 mil. Kč platí jak pro běžné odpisování, tak pro odpisy ze zvýšené ceny po technickém zhodnocení nebo ze změněné vstupní ceny z jiného důvodu. Výše ročního daňového odpisu se u těchto automobilů krátí poměrem 2 mil. Kč k vstupní ceně. Daňová zůstatková cena se ale u tohoto majetku vypočte odečtením nekrácených odpisů od vstupní ceny, tudíž bude po dobu odepisování nižší, než kdyby se odečítaly krácené odpisy. To prakticky znamená, že u vozidel s pořizovací cenou nad 2 mil. Kč bude možné uplatnit daňové odpisy pouze do výše 2 mil. Kč.

V případě finančního leasingu bude obdobně možné uplatnit jako daňový výdaj poměrnou část leasingové splátky, a to poměrem 2 mil. Kč k úhrnu všech splátek, opět tedy maximálně 2 mil. Kč. Při nabytí automobilu po skončení leasingu bude vstupní cenou úhrn všech splátek, avšak roční daňový odpis z této ceny se bude krátit koeficientem, kde ve jmenovateli bude tato fiktivní vstupní cena a v čitateli bude částka 2 mil. Kč snížená o úhrn daňově uznatelných, tj. krácených, splátek. Ve většině případů, kdy se předmět leasingu nabude až po úhradě všech splátek, tak bude v čitateli hodnota nula, neboť daňově uznatelná část bude činit 2 mil. Kč, a proto i krácený odpis bude nulový.

V případě operativního leasingu se výše uvedený postup, tj. krácení odpisů a výpočet zůstatkové ceny, uplatňuje pouze u pronajímatele, přitom nájemce si může jako daňový náklad uplatnit nájemné v plné výši. Zákon totiž žádné omezení nestanovuje.

Hranice 2 mil. Kč se uplatní i v případě nároku na odpočet DPH. U vozidel M1 je totiž výše odpočtu omezena maximální částkou 420 000 Kč, což je 21 % z 2 mil. Kč. Z ceny automobilu převyšující 2 mil. Kč tak nebude možné nárok na odpočet DPH uplatnit.

Zákon o DPH ukládá ve vyjmenovaných případech upravit v posledním daňovém přiznání kalendářního roku výši uplatněného odpočtu DPH podle skutečného použití přijatých zdanitelných plnění. Jedná se o vypořádání odpočtu v krácené výši, vyrovnání odpočtu daně a krácení odpočtu v poměrné výši.

Při pořízení majetku, který se bude používat pro plnění s nárokem na odpočet a současně pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet (§ 76 ZDPH), se nárok na odpočet krátí tzv. zálohovým koeficientem. Na konci kalendářního roku se vypočte vypořádací koeficient z hodnot uskutečněných zdanitelných a osvobozených plnění běžného roku a vypočte se skutečný nárok na odpočet DPH. Zjištěný rozdíl se uvede v posledním daňovém přiznání na řádku 53. Vypořádací koeficient se současně použije jako zálohový koeficient v následujícím roce.

K vyrovnání odpočtu daně (§ 77 ZDPH) dochází většinou na základě inventarizace obchodního majetku (ne však dlouhodobého majetku) na konci zdaňovacího období v případě nedoložených mank a škod. Zpravidla se jedná o zásoby, u nichž plátce uplatnil nárok na odpočet daně při jejich pořízení, ale nakonec je použil pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce. Vyrovnání odpočtu se provede jednorázově na řádku 45 přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit (vydán ze skladu do spotřeby). V případě mank a škod zjištěných při inventarizaci je to nejčastěji přiznání za poslední zdaňovací období.

Krácení odpočtu v poměrné výši (§ 75 ZDPH) se uplatní u přijatých zdanitelných plnění, která plátce použil jak k uskutečnění svých vlastních plnění, tak pro jiné účely, např. použití telefonu pro podnikání i soukromé účely. V okamžiku uplatnění odpočtu se odpočet krátí poměrným koeficientem, který odpovídá předpokládanému rozsahu použití pro účely uskutečněných plnění. V posledním daňovém přiznání v roce se potom poměrný koeficient přepočte podle skutečnosti, a přesahuje-li rozdíl mezi nově vypočteným odpočtem a uplatněným předpokládaným odpočtem 10 %, uvede se tento rozdíl opět na řádku 45.

V případě uplatnění odpočtu při pořízení dlouhodobého majetku činí lhůta pro úpravu odpočtu daně 5 let počínaje rokem pořízení a 10 let v případě pozemků, staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení (§ 78 ZDPH). Částka úpravy nároku na odpočet se vykazuje na řádku 60 přiznání k DPH, přesahuje-li rozdíl v odpočtu 10 %.

Je také dobré mít na paměti, že v posledním přiznání k DPH je možné provést změnu zdaňovacího období pro plátcovství DPH podle § 99a ZDPH vyplněním údaje „Kód zdaňovacího období následujícího roku“. Měsíční plátce, který nepřekročil roční obrat 10 mil. Kč se může dobrovolně stát čtvrtletním plátcem vyplněním kódu „Q“ a obráceně čtvrtletní plátce, který překročil uvedený obrat a stává se měsíčním plátcem, vyplní kód „M“.

Příprava daňového přiznání k DPH za poslední zdaňovací období kalendářního roku je dobrou příležitostí zkontrolovat, zda plnění na výstupu a odpočty na vstupu uváděná v daňových přiznáních za celý rok, odpovídají hodnotám v účetnictví. Čas na to máme do 25. 1. 2024.

V prvé řadě je nutné porovnat veškerá uskutečněná zdanitelná plnění z daňových přiznání za celý rok se zaúčtovanými výnosy (tržbami) a najít příčiny rozdílu. Výnosy by měly odpovídat součtu zdanitelných plnění uváděných na vybraných řádcích v části I a II daňového přiznání, uskutečněných osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně uváděných na řádcích 50 a 51 a konečně plnění, která nejsou předmětem daně. Těmi jsou například výnosy z titulu náhrady škody, smluvních pokut nebo smluvních úroků z prodlení. Zjištěný rozdíl může představovat chybu v účetnictví nebo chybně neuvedený zdanitelný výnos přiznání k DPH.

Při té příležitosti je vhodné zkontrolovat, zda všechna vykázaná osvobozená plnění jsou skutečně osvobozená a zda výnosy neuvedené v daňových přiznáních nejsou ve skutečnosti předmětem daně. Poslední daňové přiznání je poslední příležitostí zjištěné chyby napravit. Mohlo by se jednat například o doplnění dříve neuvedených osvobozených plnění na řádku 50, 51 nebo neuvedení pořízení dlouhodobého majetku nebo technického zhodnocení majetku na řádku 47.

Do posledního přiznání je také nutné zahrnout přijaté daňové doklady, u nichž je nárok na odpočet pouze v částečné výši a rok 2023 je rokem, kdy mohl být tento nárok na odpočet uplatněn nejdříve. V těchto případech, až na některé výjimky, odpadá možnost uplatnit si odpočet v následující všeobecné prekluzivní lhůtě 3 let.

Po dlouhých dohadech odborníků i politiků schválil Parlament ČR v září 2023 novelu zákoníku práce, která přináší zásadní a někdy i kontroverzní změny v pracovním právu. K těm významným patří především dohody o provedení práce (DPP) a pracovní činnosti (DPČ), a to s účinností od 1. 10. 2023, resp. od 1. 1. 2024 v případě nových ustanovení o dovolené.

Nově má zaměstnanec s uzavřenou DPP nebo DPČ právo znát alespoň tři dny dopředu písemný rozvrh své pracovní doby na směny. Současně je ponechána možnost, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na zkrácení této třídenní doby, čímž je zachována určitá tradiční smluvní volnost DPP a DPČ. Povinný písemný rozvrh pracovní doby prokazatelně určí, zda bude zaměstnanec pracovat v sobotu, v neděli, ve svátek či v noci, tudíž nevzniknou pochyby o výši příslušného příplatku za tuto práci, na který mají i zaměstnanci na dohodu nárok. Příplatek za práci přesčas jim však nenáleží, neboť ta je z povahy věci vyloučena. Příplatky se zahrnují do výše odměny, proto je zapotřebí u DPP průběžně sledovat hranici pro povinné odvody.

Zaměstnanec musí být také písemně informován o bližším obsahu právního vztahu, nejsou-li tyto informace v samotné dohodě. Jedná se např. o místo výkonu práce, výměru dovolené, postup při ukončení dohody, možnosti odborného rozvoje či předpokládaný rozsah pracovní doby. Lhůta k předání těchto informací je 7 dnů od započetí práce. Zaměstnanci, kteří uzavřeli dohodu před 1. 10. 2023 (účinnost novely), mají na tyto informace právo, když si o ně požádají.

Zaměstnanci na dohodu získali také s účinností od 1. 1. 2024 nárok na dovolenou, avšak jen tehdy, jestliže dohoda u daného zaměstnavatele trvá alespoň 4 týdny a zaměstnanec v kalendářním roce odpracoval alespoň 80 hodin. Délka dovolené se počítá v hodinách stejně jako u zaměstnanců v pracovním poměru, nevychází se však ze sjednaného týdenního úvazku zaměstnance, nýbrž z fiktivního týdenního úvazku 20 hodin. Platí také, že po skončení dohody je nezbytné nevyčerpanou dovolenou zaměstnanci proplatit.

V případě zájmu o bližší informace či právní konzultaci v oblasti pracovního práva je možné se obrátit na advokátní kancelář KODAP legal, s.r.o.

Počínaje 1. 1. 2024 by měla vstoupit vedle konsolidačního balíčku v účinnost další novela zákona o daních z příjmů, zavádějící daňové zvýhodnění tzv. dlouhodobých investičních produktů. Tím se rozšíří dosud poskytované úlevy penzijních produktů (tzv. třetí důchodový pilíř), které kvůli nízké výnosnosti už nejsou v porovnání s jinými investičními produkty tak lákavé.

Dlouhodobé investiční produkty, u nichž by mělo platit daňové zvýhodnění, budou nově definovány v souběžné novele zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Bude se jednat o investiční nástroje a produkty, tvořené pouze majetkem v podobě peněz, investičních cenných papírů, cenných papírů kolektivního investování a dalšími nástroji peněžního trhu.

Daňové zvýhodnění se bude vztahovat na poskytování příspěvku zaměstnavatelem svému zaměstnanci na takto vymezený typ investic. Na straně zaměstnance bude tento příspěvek do výše ročního limitu 50 000 Kč za všechny podporované produkty osvobozen od daně z příjmů, obdobně jako je tomu v současné době u penzijního připojištění nebo životního pojištění. Na straně zaměstnavatele bude zase poskytnutý příspěvek do uvedeného limitu daňově uznatelným nákladem. Podmínkou zde ale je, že nárok zaměstnance bude dán vnitřní směrnicí, kolektivním předpisem nebo pracovní smlouvou se zaměstnancem.

Dalšími podmínkami jsou doba spoření, která se prodlužuje z 5 na deset let, a čerpání úspor po dosažení věku 60 let.

Další daňovou výhodou je snížení základu daně fyzické osoby, pokud si bude sama pravidelně přispívat na dlouhodobý investiční produkt, a to ve výši tohoto příspěvku. Jedná se opět o rozšíření dosavadního zvýhodnění penzijních produktů i na dlouhodobé investiční produkty. Novela také zvyšuje horní hranici odčitatelné částky z 24 000 Kč na 48 000 Kč za rok.