Počínaje 1. 1. 2023 došlo k dlouho požadovanému zvýšení hranice obratu pro povinnou registraci plátce DPH z 1 na 2 miliony Kč za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, Proto mnoho stávajících plátců s obratem do 2 milionů Kč se zřejmě rozhodne svoji registraci k DPH zrušit. V tom případě by si ale měli uvědomit, že s tím souvisí povinnost vrácení dříve uplatněného odpočtu DPH.

Plátce je totiž při zrušení registrace k DPH povinen snížit nárok na odpočet DPH u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil odpočet daně nebo jeho část, a to na řádku 45 přiznání za poslední zdaňovací období (s minusovým znaménkem). V případě, že ke dni zrušení registrace má plátce nespotřebované zásoby nebo nedokončený majetek, sníží odpočet ve výši uplatněné DPH na vstupu. Stejně se sníží nárok na odpočet u zaplacených a dosud nezúčtovaných záloh.

Má-li plátce ke dni zrušení registrace dlouhodobý movitý majetek déle než 5 let a nemovitý majetek déle než 10 let, potom odpočet DPH uplatněný při jeho pořízení vracet nemusí. V opačném případě vrátí poměrnou část za každý rok, který zbývá do konce této 5leté nebo 10leté lhůty. Obdobně to platí pro spotřebovaný drobný majetek pořízený v době 11 kalendářních měsíců před zrušením registrace, při jehož pořízení uplatnil plátce odpočet DPH ve výši nejméně 2 100 Kč. I zde plátce musí vrátit poměrnou část odpočtu DPH podle počtu měsíců od pořízení majetku.

Od roku 2021 musí také plátce při zrušení registrace snížit dříve uplatněný odpočet DPH za zdanitelná plnění, která ve splatnosti nezaplatil, byť i částečně, a od konce zdaňovacího období, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, uplynulo méně než 3 roky. V případě, že do tří let od zrušení registrace dlužník dluh uhradí, může si odpočet daně opětovně uplatnit prostřednictvím dodatečného daňového přiznání za poslední zdaňovací období, ve kterém byl ještě k DPH registrován. Na závěr připomeňme, že dnem zrušení registrace se rozumí den účinnosti rozhodnutí, které za tím účelem správce daně vydal.

Ve Finančním zpravodaji č. 19/2022 byl zveřejněn nový pokyn Generálního finančního ředitelství (GFŘ) č. D-59, který vykládá některá ustanovení zákona o daních z příjmů a současně nahrazuje dosavadní pokyn GFŘ č. D-22. Doplňují se některá stanoviska GFŘ a výklady plynoucí z aktuální judikatury. Nový pokyn začne finanční správa uplatňovat počínaje zdaňovacím obdobím, které započalo v roce 2023.

V případě právnických osob je například stanoveno, že k uplatnění osvobození od licenčních poplatků a úroků je nutné doložit rozhodnutí správce daně o přiznání osvobození. O toto rozhodnutí lze žádat i zpětně, a to za období, u něhož ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně.

Při poskytování darů právnickými osobami je pro určení minimální výše hodnoty daru 2 000 Kč podstatná darovací smlouva. Jestliže právnická osoba daruje příjemci daru např. 3 000 Kč a ve smlouvě se sjedná splatnost této částky ve 12 splátkách 250 Kč, potom lze základ daně o tento dar snížit. Jestliže však bylo ujednáno měsíční poskytování částky 250 Kč, potom se jedná o 12 darů v hodnotě 250 Kč a podmínka minimální hodnoty daru tak splněna nebude.

Odpisování stavby lze dle názoru finanční správy zahájit, když stavební úřad povolí nebo nařídí zkušební provoz. Stavba musí být fakticky dokončena a v rámci zkušebního provozu se ověřují funkční a technické parametry. Pokyn také potvrzuje převažující výklad odpisování technického zhodnocení jinou osobou než nájemcem. Podle aktualizovaného znění se ustanovení pro nájemce vztahuje i na podnájemce, vypůjčitele nebo jiné smluvní uživatele.

Nový pokyn potvrzuje, že začátek tříleté lhůty pro stanovení daně za období, v němž byla vyměřena daňová ztráta, se posunuje až na počátek této lhůty pro zdaňovací období, v němž bylo možné daňovou ztrátu uplatnit, bez ohledu na to, kdy byla ztráta skutečně uplatněna. Je tudíž jedno, jestli byla celá ztráta uplatněna hned v následujícím zdaňovacím období, nebo byla uplatňována postupně po dobu 5 let, v obou případech se lhůta prodlužuje o pět let.

Řada podnikatelů si často neví rady s účetními a daňovými důsledky při pořízení nebo vlastním provozování fotovoltaických elektráren (FVE), případně tepelných čerpadel a dalších energeticky úsporných opatření. Při pořízení FVE, která je součástí nemovité věci (např. na střeše), je zásadní její rozdělení na stavební a technologickou část. To potvrzuje výklad Finanční správy ČR v pokynu GFŘ D-59 i judikatura Nejvyššího správního soudu.

Do stavební části FVE instalovaných na střechách budov se zahrnují nosné konstrukce pro fotovoltaické panely, kabeláže pro rozvod elektrické energie z fotovoltaických článků nebo uzemnění. Náklady na stavební část jsou z účetního a daňového hlediska technickým zhodnocením příslušné stavby. Při odpisování se všechny tyto úpravy odpisují v rámci stavby, jejíž vstupní cena se o tyto náklady zvýší.

Technologickou část tvoří vlastní fotovoltaické panely. Ty jsou samostatným dlouhodobým hmotným majetkem, a pokud jsou označeny v klasifikaci produkce CZ-CPA kódem skupiny 27.11, 27.12 nebo 26.11.22, potom se u nich uplatňuje tzv. časový daňový odpis. Majetek se odpisuje rovnoměrně bez přerušení po dobu 240 měsíců do 100 % vstupní ceny nebo zvýšené vstupní ceny, a to počínaje následujícím měsícem po měsíci, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Odpisy se stanoví s přesností na celé měsíce.

Jestliže použije poplatník část vyrobené energie pro vlastní potřebu, což se týká zejména OSVČ, je nutné odpisy a související náklady krátit. Obdobně to platí pro DPH. Využije-li plátce vyrobenou elektřinu výhradně pro svou ekonomickou činnost, potom musí odvádět DPH v plné výši, současně má však plný nárok na odpočet daně při pořízení i provozování elektrárny. Když ale využívá FVE i pro osobní potřebu nebo pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet DPH, musí nárok na odpočet příslušným způsobem krátit.

Společnosti zapsané do obchodního rejstříku mají povinnost zakládat do sbírky listin účetní závěrky, jinak se vystavují riziku pokuty až do výše 100 000 Kč nebo pokuty podle zákona o účetnictví ve výši 3 % z hodnoty aktiv společnosti. Přesto mnohé společnosti závěrky nezveřejňují, neboť nechtějí poskytovat citlivé údaje svým konkurentům nebo poškodit dobré jméno společnosti.

Povinnosti zveřejňovat účetní závěrky se společnosti nezbaví ani uplynutím 10leté skartační lhůty, k čemuž dospěl i Vrchní soud v Praze. V daném případě společnost účetní závěrky do sbírky listin nezakládala dlouhodobě, a byla proto rejstříkovým soudem vyzvána, aby chybějící účetní závěrky zveřejnila, včetně závěrek starších než 12 let. Společnost výzvě nevyhověla s tím, že povinnost založit takto staré účetní závěrky do sbírky listin jí zanikla uplynutím skartační doby a že účetní závěrky již byly skartovány. Soud tento argument odmítnul s odůvodněním, že povinnost společnosti zakládat účetní závěrky do sbírky listin trvá bez ohledu na to, zda skartační doba uplynula nebo neuplynula. Společnost tak musela zaplatit pokutu a zároveň na základě rekonstrukce účetnictví znovu vyhotovit účetní závěrky.

Nejvyšší soud se zase zabýval otázkou zveřejňování, resp. nezveřejňování pouze některých údajů účetní závěrky, tzv. začerňováním. Soud došel k závěru, že kdyby mohly některé z údajů účetní závěrky přivodit společnosti újmu, je společnost oprávněna ve zveřejněné účetní závěrce tyto údaje začernit. Nejvyšší soud konkrétní údaje neuvedl a rozhodnutí o tom, které údaje závěrky by mohly společnost poškodit, nechal na jejím uvážení a na konkrétní situaci, ve které se společnost nachází. Společnostem se tak otevřela možnost vybrané údaje začernit, ale společně s tím musí být schopny na výzvu soudu odůvodnit, proč zveřejnění začerněných údajů může společnosti způsobit újmu. To je přesto mnohem jistější způsob, jak se vyhnout sankcím, neboť účetní závěrka bude ve sbírce listin zveřejněna a společnost má možnost následně na výzvu soudu odůvodnit, proč určité údaje v účetní závěrce znepřístupnila.