Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku posuzoval daňovou uznatelnost úroků z úvěru poskytnutého bankou. Společnost zahrnula tyto úroky z úvěru bez dalšího do daňových nákladů, ačkoli mezi ní a bankou vznikl právní vztah založený smlouvou o zajišťovacím převodu obchodního podílu. Na základě této smlouvy se banka stala jediným společníkem společnosti, což vyplývalo i z obchodního rejstříku. V takovém případě ale platí přísnější podmínky pro daňovou uznatelnost úroků (tzv. nízká kapitalizace).

Nejvyšší správní soud potvrdil závěr krajského soudu, že mezi stěžovatelem a úvěrující bankou existovalo kapitálové propojení naplňující definici spojených osob podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Stěžovatel neuspěl s argumentací, že šlo jen o zajištění pohledávky bez reálného naplnění vlastnického práva. Soud zdůraznil, že právní účinky převodu podílu – byť zajišťovacího – mají rozhodující význam pro posouzení daňových vztahů. V důsledku toho byly úroky z úvěrů poskytnutých bankou vyhodnoceny jako daňově neuznatelné náklady.

V rámci financování doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost zajišťovacím institutům ve smlouvě, neboť některé mohou negativně ovlivnit daňovou uznatelnost nákladů.