V nedávném případu se Nejvyšší správní soud (NSS) zabýval posouzením nákladů na zhodnocení majetku ve vlastnictví jiné osoby. Společnost zabývající se výstavbou a prodejem nemovitostí financovala mimo jiné i úpravu čističky odpadních vod v blízkosti dokončené stavby. Čistička však byla ve vlastnictví jiné, personálně propojené firmy. Náklad na tuto úpravu přiřadila společnost k výnosům z prodeje jednotek a uplatnila jej jako daňově uznatelný náklad. Finanční úřad to odmítl a jeho závěr potvrdil i Nejvyšší správní soud (NSS).

Soud konstatoval, že úprava čističky představovala technické zhodnocení majetku. Takový náklad lze uplatnit pouze formou odpisů, a to výlučně tehdy, pokud je daňový subjekt vlastníkem dotčeného majetku, případně jeho nájemcem nebo uživatelem s písemným souhlasem vlastníka. V daném případě společnost nebyla vlastníkem čističky a ani nepředložila užívací titul, proto na odpisy neměla nárok. Rovněž nebylo prokázáno, že by úprava čističky byla formální podmínkou výstavby a prodeje apartmánů.

NSS tak připomněl základní daňový princip: výdaje na technické zhodnocení cizího majetku nelze uplatnit bez právního vztahu k tomuto majetku. Společnost dané podmínky nesplnila, a proto nebylo možné náklad daňově uznat, přestože měl podle tvrzení společnosti souvislost s její podnikatelskou činností.