Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku zabýval otázkou důkazního standardu v případě cestovních náhrad. V posuzovaném případě se jednalo o zahraniční služební cesty do Španělska, u nichž finanční úřad zpochybnil jejich pracovní charakter.

Správce daně vycházel z toho, že k cestám nebyly doloženy podklady, které by jejich pracovní účel věrohodně prokazovaly – chybělo zejména vyúčtování pracovních cest, konkrétní výstupy z jednání či jiné navazující záznamy. Pouhé doložení letenek nebo fotografií z místa konání pracovní cesty přitom nepostačuje, protože sice dokládá přítomnost na místě, nikoli však samotný pracovní účel cesty. Za této situace správce daně dospěl k závěru, že vyplacené náhrady představují zdanitelný příjem a společnosti byla doměřena daň z příjmů ze závislé činnosti.

NSS připomněl, že ačkoli není povinností vytvářet detailní výstupy ze služebních cest, důkazní břemeno nese daňový subjekt.

Doporučujeme proto věnovat zvýšenou pozornost evidenci a dokumentaci zahraničních pracovních cest.