Nový zákon o elektronické evidenci tržeb (EET) se blíží konečnému schválení, a půjde-li vše podle plánu, začnou obchodní společnosti, podnikající OSVČ a v některých případech i neziskové organizace evidovat tržby od 1. ledna 2027. S postupným zaváděním EET podle druhu podnikání se přitom nepočítá.

Nový systém EET nebude vyžadovat pořízení samostatné pokladny, stačit by měl mobilní telefon, tablet, běžný počítač nebo pokladní systém. Odpadne také povinnost tisknout zákazníkům papírové účtenky, pokud o ně sami nepožádají nebo pokud jejich tisk neukládá zákon o DPH.

Zákon nařizuje evidovat každou tržbu, u níž dochází k realizaci tzv. kontaktní platby. Tou se rozumí platba v rámci osobního kontaktu s poplatníkem nebo platba, k níž dochází v provozovně nebo v dopravním prostředku poplatníka v souvislosti s dodáváním zboží nebo poskytováním služeb bez ohledu na formu platby. Evidenci tak podléhají platby v hotovosti, platby kartou, bezhotovostní převody, platby virtuálním aktivem, šekem, směnkou nebo poukázkou. Kdykoliv někdo podnikateli zaplatí za poskytnutou službu či zboží na místě při osobním kontaktu, půjde o platbu, kterou bude muset podnikatel zaevidovat nejpozději v okamžiku jejího uskutečnění. Pokud ale podnikatel vystaví fakturu, kterou zákazník uhradí s časovým odstupem, potom se na takovou tržbu EET vztahovat nebude, neboť nepůjde o kontaktní platbu.

Podnikatelé, kteří jsou přihlášeni k paušální dani v prvním pásmu a mají roční příjmy do 1 milionu Kč, se mohou rozhodnout, že EET nepovedou. Stačí, když své rozhodnutí oznámí správci daně; musí ale počítat s tím, že se současně přihlašují k přirážce k měsíční paušální dani ve výši 1 400 Kč, o kterou se mu měsíční paušální daň zvýší. EET se také nebude vztahovat na veřejně prospěšné poplatníky daně z příjmů, jestliže budou mít tržby jen z hlavní činnosti nebo jen z drobné vedlejší podnikatelské činnosti, např. tržby z plesů, zábav nebo oslav.

Vývojáři SW najdou už nyní na adrese https://eet.gov.cz/ základní technické informace a dokumentace k implementaci nové EET v příslušných aplikacích.

Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém aktuálním rozsudku (5 Afs 40/2025 – 53) opět posuzoval hranici mezi podnikáním a závislou činností (zaměstnaneckým vztahem) z pohledu daně z příjmů. Zaměstnavatel v zájmu snížení odvodů na pojistném zkrátil zaměstnancům úvazky a snížil mzdy, aby jim současně snížení mezd kompenzoval vyplácením „autorských honorářů“ na základě uzavřených smluv o dílo. Zaměstnanci přitom vykonávali pořád stejnou práci.

Finanční správa takové honoráře posoudila jako příjmy ze závislé činnosti a doměřila zaměstnavateli neodvedenou daň z příjmů za zaměstnance. Během daňové kontroly neposuzovali kontroloři pouze znění nových smluv, ale vyslechli celkem 20 zaměstnanců a zkoumali, jakou práci tito zaměstnanci skutečně dělali před změnou pracovních úvazků a po ní. Hodnotili i způsob stanovení honorářů, a zda skutečně za tyto honoráře „zaměstnanci“ autorská díla odváděli. Ukázalo se, že pracovní náplň zaměstnanců se zásadně neměnila, smluvní honoráře zpravidla nahrazovaly sníženou část mzdy a zaměstnavatel převzetí odpovídajících autorských děl přesvědčivě nedoložil. Ten proti tomu namítal, že zaměstnanci uzavřeli smlouvy o dílo dobrovolně.

Spor nakonec rozhodoval NSS a ten skutečně vycházel ze známého judikátu (2 Afs 435/2017), v němž NSS konstatoval, že u činností, které lze běžně vykonávat zaměstnanecky i podnikatelsky, je svobodná volba pracovníka významným kritériem. Avšak samotná dobrovolnost při uzavření podnikatelské smlouvy sama o sobě švarcsystém nevylučuje, neboť finanční správa a soudy mohou a musí zkoumat daný ekonomický vztah ve všech souvislostech, nikoliv jen z pohledu dobrovolnosti.

NSS přitom uznal, že v jednom případě byl nový vztah uzavřen dobrovolně, a to tehdejším ředitelem. Ani to však závěr soudu nezměnilo. Dobrovolnost byla pouze jedním z posuzovaných faktorů, přitom z dalších okolností se dalo dovodit, že zaměstnanci fakticky pokračovali v závislé práci. Rozhodující tak nebylo, zda zaměstnanec smlouvu o dílo podepsal dobrovolně, nýbrž jak vztah skutečně fungoval a jak se reálně změnil. Volba modelu, kdy se zaměstnanci sníží úvazek a mzda a prakticky stejná práce se následně přesune na fakturovanou činnost, tak nese velké riziko, že hranice nedovoleného švarcsystému může být překročena.

OSVČ, které v roce 2026 začaly platit minimální zálohy na důchodové pojištění 5 720 Kč, mohou od 1. července začít platit nižší zálohy. Pro rok 2026 došlo totiž ke snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu ze 40 % na 35 % průměrné mzdy, tedy z 19 587 Kč na 17 139 Kč.

Pokud mají tito podnikatelé vyměřovací základ nižší než nově stanovený minimální vyměřovací základ 17 139 Kč, potom mohou začít platit nově stanovenou minimální zálohu 5 005 Kč. Ti ostatní, jejichž skutečný měsíční vyměřovací základ dosažený v roce 2025 byl nižší než původní minimum 19 587 Kč, ale vyšší než nové minimum 17 139 Kč, si mohou snížit zálohu podle skutečného měsíčního vyměřovacího základu. Například OSVČ, která měla za rok 2025 měsíční vyměřovací základ 18 560 Kč, tudíž se na ni nové minimum 17 139 Kč nevztahuje, může od 1. července začít platit zálohu 5 420 Kč.

Protože se nová výše záloh uplatňuje od července 2026, vznikne podnikatelům, kteří platili za leden až červen původní vyšší minimální zálohy, přeplatek. Pokud OSVČ v uvedeném příkladu hradila šest měsíců 5 720 Kč namísto nově stanovené zálohy 5 420 Kč, potom ji vznikne přeplatek za první pololetí 1 800 Kč. O jeho vrácení nebo o jeho použití na snížení záloh v druhém pololetí lze požádat elektronicky do konce roku 2026. Z žádosti, pro niž nebyl vydán žádný tiskopis, musí být patrné, že se jedná o přeplatek vzniklý v souvislosti se změnou zákona č. 589/1992 Sb. s účinností od 1. 7. 2026. Jestliže OSVČ o vrácení přeplatku nepožádá, uplatní se úhrady vyšších záloh při zúčtování pojistného v přehledu za rok 2026.

Změna se promítla také do paušálního režimu daně z příjmů. U poplatníků v prvním pásmu se měsíční paušální záloha od července snížila z 9 984 Kč na 9 162 Kč. Poplatníkům, kteří od ledna do června hradili původní částku, vznikl přeplatek ve výši 4 932 Kč. Ten lze použít ke snížení některých z následujících paušálních záloh v průběhu roku 2026 nebo je možné po skončení zdaňovacího období požádat správce daně o jeho vrácení.

Zákon o daních z příjmů umožňuje fyzickým osobám osvobodit příjem z prodeje rodinného domu nebo bytu, v nichž měl prodávající bezprostředně před prodejem méně než dva roky bydliště, avšak jen když použije získané prostředky na pořízení tzv. vlastní bytové potřeby. Obdobně to platí i v případě nedodržení 10leté lhůty mezi nabytím a prodejem ostatních nemovitých věcí. V praxi je v řadě případů obtížné rozhodnout, zda je právě tato podmínka splněna. V červnu t.r. dalo k některým z nejasností jasné vyjádření Generální finanční ředitelství (GFŘ).

První otázkou je, zda lze za obstarání bytové potřeby považovat i možnost použít prostředky k pořízení bydlení mimo území České republiky. To nastává například v případě, kdy poplatník dlouhodobě pracuje v zahraničí, kde si chce pořídit byt za peníze z prodeje nemovité věci v ČR. GFŘ dalo na tuto otázku kladnou odpověď, neboli podle GFŘ zákon neomezuje podmínky osvobození výlučně jen na obstarání bytové potřeby na území ČR.

Další otázka se týká možnosti kombinace použití získaných prostředků na více vlastních bytových potřeb. Podle GFŘ zákon o daních z příjmů neomezuje použití prostředků pouze na jednu vlastní bytovou potřebu. Lze proto kombinovat více zákonem vymezených způsobů obstarání vlastní bytové potřeby, případně je realizovat ve více zdaňovacích obdobích v rámci zákonných lhůt.

Otázkou také je, jestli se úhrada záloh na koupi, např. bytu, dá považovat za vynaložení prostředků na pořízení vlastní bytové potřeby a jaký vliv může mít jejich případné vrácení na osvobození příjmů. V tomto bodě GFŘ souhlasilo s použitím záloh pouze za podmínky, že zálohy budou uhrazeny až po zahájení skutečného plnění, např. po faktickém zahájení rekonstrukce nebo po faktickém uzavření smlouvy se závazkem bytovou potřebu nabýt.

GFŘ také potvrdilo, že zákon nestanoví minimální dobu, po kterou musí být bytová potřeba využívána. Pouhé formální či krátkodobé užívání nemovitosti však samo o sobě nemusí postačovat, vždy je třeba posuzovat skutečný účel a okolnosti jejího využití. To ostatně platí pro všechny uvedené případy. Podle GFŘ je nutné vždy posuzovat skutečný obsah a účel jednání poplatníka tak, aby nedocházelo ke zneužití práva či k získání daňové výhody. Důkazní břemeno přitom nese poplatník, který musí prokázat splnění všech zákonných podmínek, zejména skutečné využití prostředků k obstarání vlastní bytové potřeby, a současně skutečnosti vylučující zneužití práva.

Vláda v červnu 2026 schválila návrh novely zákona o evidenci skutečných majitelů (zákon č. 37/2021 Sb.). Návrh nově stanovuje, že evidence skutečných majitelů (ESM) je neveřejná. Evidence byla sice veřejnosti znepřístupněna již od 17. prosince 2025, avšak bez příslušné zákonné úpravy.

Navržená změna zákona má nyní tento stav napravit a určit, že přístup do evidence budou mít pouze zejména samotné evidující osoby ve vztahu k vlastnímu výpisu, orgány veřejné moci, povinné osoby podle AML zákona (zákon č. 253/2008 Sb., proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) a případně další zákonem oprávněné subjekty. Veřejnost si bude moci ověřit pouze určité údaje, například ty, k jejichž zveřejnění dal skutečný majitel souhlas, nebo údaje, které se automaticky propisují z veřejného rejstříku.

Novela nyní míří do Poslanecké sněmovny a počítá s účinností od 1. ledna 2027. Proto je vhodné při té příležitosti zkontrolovat, zda stávající údaje zapsané v evidenci odpovídají aktuální vlastnické a řídicí struktuře společnosti. Znepřístupnění evidence veřejnosti totiž nemá vliv na povinnost mít skutečného majitele řádně evidovaného. Za chybějící nebo nesprávný zápis mohou být totiž ukládány pokuty až do výše 500 000 Kč.

Prakticky lze kontrolu provést prostřednictvím vlastního výpisu z ESM. Právnická osoba se k němu může dostat na webových stránkách evidence např. prostřednictvím přihlašovacích údajů do datové schránky. Kontrolu se vyplatí provést zejména po změně společníků, podílů, ovládající osoby nebo složitější vlastnické struktury.

Nedostatky v evidenci přitom nemusí znamenat pouze finanční sankce. Mohou komplikovat například výplatu podílů na zisku a výkon hlasovacích práv společníkovi, který je rovněž skutečným majitelem a není v evidenci zapsán, stejně jako jednání s bankami, čerpání dotací nebo účast ve veřejných zakázkách.