V nedávném případu se Nejvyšší správní soud (NSS) zabýval otázkou, zda společnost mohla uplatnit náklady na stavební úpravy svého sídla jako daňově uznatelné opravy.

Po dokončení prací byly nemovitosti navíc prodány jiné společnosti. Firma tvrdila, že šlo o běžnou údržbu, nicméně správce daně i soudy dospěly k závěru, že se jednalo o technické zhodnocení majetku.

Klíčovou roli v případu sehrála absence důkazů o stavu nemovitosti před zahájením stavebních prací. Společnost předložila pouze fotografie po dokončení prací, které však samy o sobě nemohly prokázat rozsah nebo povahu zásahů. Chyběla projektová dokumentace, konkrétní přiřazení výdajů ke kartám majetku a také věrohodné svědecké výpovědi. Soud zdůraznil, že důkazní břemeno leží na společnosti a že v případě sporů musí být schopna doložit své tvrzení – a to i tehdy, kdy byl dotčený majetek již prodán nebo jiným způsobem vyřazen.

Uchování relevantní dokumentace je proto zásadní, a to po celou dobu, kdy může dojít k doměření daně. Rozhodnutí NSS tak připomíná, že nestačí pouze tvrdit, že šlo o opravy – je nutné mít k dispozici věrohodné a konkrétní důkazy.