Nedávná judikatura NSS potvrzuje, že ceny sjednané mezi spojenými osobami zůstávají trvale v hledáčku finančních úřadů. Smluvní nastavení vztahů proto nemusí obstát, pokud se odchyluje od toho, co by si za stejných podmínek sjednaly nezávislé strany na trhu.

V projednávaném případě byl byt po celý měsíc k dispozici pouze jednomu nájemci a nikdo další jej využívat nemohl. Nájemné bylo přitom stanoveno jako denní a účtováno jen podle skutečného užívání bytu v jednotlivých dnech. Pronajímatel i nájemce byli spřízněnými subjekty, což vedlo finanční úřad k detailnímu přezkumu nájemního vztahu. Podle NSS za těchto okolností nejde o krátkodobé ubytování (typu Airbnb či Booking), protože byt nebyl průběžně nabízen ani využíván různými osobami, ale byl po celý měsíc „rezervován“ pro jednoho uživatele.

Finanční úřad proto dospěl k závěru, že v běžném obchodním vztahu by za takových podmínek bylo sjednáno měsíční nájemné, a zvýšil základ daně u pronajímatele na úroveň obvyklého měsíčního nájemného podle § 23 odst. 7 ZDP.

Pro praxi je to jasný vzkaz: pokud má byt k dispozici jen jeden subjekt a nikdo jiný, nelze jej daňově posuzovat jako krátkodobé ubytování, ale jako běžný měsíční nájem.