Od 1. ledna 2025 se rozšiřuje okruh pohledávek, u nichž je možné uplatnit vrácení DPH v případě, že pohledávka nebyla uhrazena. Dosud se tato úleva týkala za určitých podmínek jen pohledávek přihlášených do exekučního nebo insolvenčního řízení. Nově se dá vrácení DPH uplatnit i u malých pohledávek do 10 000 Kč.

Rozšíření spočívá v tom, že pohledávky do 10 000 Kč nemusí být přihlášeny do exekučního nebo insolvenčního řízení. Podmínkou vrácení DPH u těchto malých pohledávek je, že od data splatnosti uplynulo alespoň šest měsíců a dlužník byl alespoň dvakrát písemně a prokazatelně (například datovou schránkou) vyzván k úhradě. Současně platí, že vrácení DPH je možné uplatnit u malých pohledávek v úhrnu maximálně 20 000 Kč u jednoho dlužníka za kalendářní rok. Oprava základu daně se u těchto malých pohledávek provede v opravném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém dojde ke splnění podmínek této opravy.

Připomeňme nadále platnou možnost vrácení DPH v případech, kdy byla pohledávka přihlášena do exekučního řízení a od vydání exekučního příkazu uplynul nejméně jeden rok, nebo kdy byla exekuce zastavena z důvodu nemajetnosti dlužníka. Nárok na vrácení DPH také zůstává u pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení v případě úmrtí dlužníka, nebo když od zdanitelného plnění uplynuly tři roky a řízení o exekuci, insolvenci nebo dědictví dosud neskončilo.

Nadále také platí, že lhůta pro opravu základu daně je tři roky od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo ke zdanitelnému plnění, a že se tato lhůta zastavuje po dobu probíhajícího exekučního, insolvenčního nebo dědického řízení. Pro uplatnění nároku musí věřitel vystavit opravný daňový doklad, doložit kopie původních daňových dokladů nebo jejich seznam a zohlednit opravu v daňovém přiznání a kontrolním hlášení. V případě, že dlužník po provedení opravy přece jen část nebo celou částku uhradí, je věřitel povinen provést dodatečnou opravu základu daně. Úpravu však nelze provést po uplynutí pěti let od provedení původní opravy.

Možnost vrácení DPH znamená úlevu zejména pro ty, kteří se potýkají s dlouhodobě nevymahatelnými pohledávkami. Je přitom ale současně nutné věnovat pozornost podmínkám a formálním požadavkům, aby k vrácení DPH skutečně došlo.

Rok 2025 přináší zásadní změnu v postavení kryptoměn, a to zákonem číslo 32/2025 Sb., jímž se novelizovalo 20 zákonů. Reaguje se v nich na skutečnost, že kryptoměny jsou obchodovatelná aktiva a zavádí se pro ně označení kryptoaktiva. Novelizace se týká i zákona o daních z příjmů, která mimo jiné upravuje zdaňování příjmů z prodeje kryptoaktiv.

Především se zavádějí podmínky pro osvobození příjmů z prodeje kryptoaktiv. Konkrétně budou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny příjmy z prodeje kryptoaktiv, jestliže jejich úhrn nepřesáhne 100 000 Kč za rok. Toto osvobození se ale netýká kryptoaktiv, která podnikatel zahrnul do obchodního majetku. Osvobození jejich prodeje se může uplatnit až po třech letech od ukončení podnikání. Bez ohledu na hranici 100 000 Kč se osvobozuje prodej kryptoaktiv, které investor držel déle než tři roky. Pro kryptoaktiva tak platí stejné podmínky osvobození od daně jako pro cenné papíry.

V roce 2024 byl zaveden pro osvobozené příjmy z prodeje cenných papírů a podílů v obchodních korporacích roční limit 40 milionů Kč. Do tohoto limitu se nově zahrnují i příjmy z prodeje kryptoaktiv. To znamená, že pokud investor dosáhne příjmů z prodeje těchto aktiv, tj. kryptoaktiv, cenných papírů a podílů, a ty v součtu nepřesáhnou částku 40 milionů Kč za rok, bude tento příjem od daně osvobozen. Příjmy nad tento limit již budou podléhat zdanění. Tato změna zahrnující kryptoaktiva má za cíl sjednotit daňový režim pro všechny typy finančních aktiv a zřejmě i podpořit investice do kryptoměn.

Nová právní úprava však přináší i řadu nejasností. Jedním z problémů je například absence jasné definice kryptoaktiva v zákoně o daních z příjmů. Další nejasností je osvobozování příjmů z převodu cenných papírů na kryptoaktiva; není totiž stanoveno, zda se na kryptoaktiva mohou použít stejná pravidla jako pro cenné papíry, včetně operací sloučení nebo splynutí kryptoaktiv. Problémem je i absence přechodných ustanovení a z toho plynoucí nejasnost, jestli se nová pravidla budou týkat pouze kryptoaktiv nabytých po účinnosti novely, nebo i kryptoaktiv nabytých před účinností novely.

Očekává se, že finanční správa vydá k upřesnění a interpretaci nových daňových pravidel podrobnější metodický pokyn.

Parlament ČR v současné době projednává novelu energetického zákona, jejíž součástí je i návrh na zrušení odpisování fotovoltaických elektráren (FVE) 240 měsíců. Cílem změny je podpořit rozvoj výroby elektrické energie ze slunečního záření a tím i posílit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů.

Poplatníci nyní odepisují FVE formou tzv. časových odpisů podle § 30b zákona o daních z příjmů rovnoměrně po dobu 240 měsíců bez možnosti přerušení. Předmětné ustanovení by mělo být v celém rozsahu zrušeno, čímž se umožní uplatňovat daňové odpisy standardním způsobem, jak jsou poplatníci zvyklí u většiny ostatního dlouhodobého majetku.

FVE se skládá ze samostatných technologických částí, které se nově zařazují samostatně buď do 2. odpisové skupiny s dobou odpisování 5 let, nebo do 3. odpisové skupiny s dobou odpisování 10 let. To je podstatně méně než 20 let odpisování všech technologií tvořících FVE. Poplatníci si také budou moci zvolit rovnoměrný nebo zrychlený způsob odpisování a budou moci daňové odepisování přerušit. To umožní optimalizovat základ daně podle aktuální situace poplatníka. Přerušením odpisů může být například snížena daňová ztráta nebo zrychlenými odpisy lze snížit základ daně v prvních letech odpisování FVE a uplatnit tím v nákladech větší část vstupní ceny.

Novela zákona počítá s tím, že nová pravidla odpisování budou aplikována nejen na majetek, u kterého bude odpisování zahájeno v letošním roce, ale poplatníci budou moci dle přechodných ustanovení zákona přejít na standardní odpisování i u FVE, jejichž odpisování bylo zahájeno v druhém pololetí 2024. U FVE, které se začaly odepisovat dříve, musí poplatník pokračovat v uplatňování měsíčních odpisů.

Novela zákona byla již schválena v Poslanecké sněmovně, ale Senát ji vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy zpátky. Přesto předpokládáme, že se případné změny zrušení 20letého odpisování FVE nedotknou.

Od 1. ledna 2024 došlo v zákoně o daních z příjmů k významným změnám ve zdanění zaměstnaneckých benefitů. Na straně zaměstnavatelů se změnila daňová uznatelnost nákladů spojených s poskytovanými benefity a na straně zaměstnanců se změnil rozsah osvobozených příjmů spojených s jejich přijetím. Tím se současně otevřela otázka, kdy si zaměstnavatel může při nákupu benefitu uplatnit odpočet DPH.

Uvedená novela zákona o daních z příjmů vnesla do problematiky řadu nejasností, proto za účelem jejich odstranění vydalo Generální finanční ředitelství (GFŘ) metodickou informaci. V návaznosti na ni panovala do října loňského roku určitá nejistota, jak u vybraných benefitů uplatňovat odpočet DPH. Zástupci Komory daňových poradců ČR a GFŘ se za tím účelem sešli na společném jednání tzv. koordinačního výboru a dospěli k závěru, že výklad k aplikaci daně z příjmů uvedený v metodické informaci nelze použít pro uplatňování odpočtu DPH, neboli že daňová uznatelnost nákladu zaměstnavatele na poskytnutý benefit či jiný nezdanitelný příjem na straně zaměstnance nezakládá automaticky nárok na odpočet DPH.

Tím se současně potvrdilo, že uplatňování odpočtu DPH u zaměstnaneckých benefitů se v důsledku novely zákona z příjmů nijak nezměnilo. Nadále platí, že klíčovou podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně je využití přijatého plnění pro ekonomickou činnost plátce. Především platí, že odpočet DPH lze uplatnitv případě úplatně poskytovaných benefitů, protože zde existuje přímá souvislost přijatého plnění s konkrétním uskutečněným plněním na výstupu. Cena však musí být rozumná, nikoliv jen symbolická.

V případě bezúplatně poskytovaných benefitů je rozhodující, zda jeho poskytnutí má za cíl uspokojení osobních potřeb zaměstnance, anebo slouží především pro ekonomickou činnost podniku a osobní prospěch zaměstnance je až druhořadý. Bezplatně poskytované benefity typu školka, rekreační zařízení, sportovní nebo jiné relaxační vybavení pracoviště (například kulečníkový stůl, horolezecká stěna) se považují za benefit pro osobní potřebu zaměstnance, a proto nárok na odpočet daně zaměstnavateli nevzniká. Naopak zajištění dopravy zaměstnanců do zaměstnání může za určitých okolností znamenat prioritní zájem zaměstnavatele a pouze druhořadý zájem zaměstnance, tudíž uplatnění odpočtu DPH je v takovém případě v pořádku.

Doporučuje se, aby zaměstnavatelé přijali interní předpis, kterým si stanoví pravidla pro poskytování zaměstnaneckých benefitů, včetně daňových souvislostí.

Nedávno v Poslanecké sněmovně přijatá novela zákoníku práce přináší významné změny v oblasti výpovědních lhůt a důvodů pro rozvázání pracovního poměru. Klíčové úpravy se týkají délky výpovědní doby, jejího běhu a sjednocení některých výpovědních důvodů. Novela nakonec nezahrnuje kontroverzní možnost výpovědi bez udání důvodu.

Standardní výpovědní doba byla dosud dva měsíce a zůstává beze změny, avšak v případech tzv. sankčních důvodů se výpovědní lhůta zkracuje na jeden měsíc. Jedná se například o porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem nebo soustavné méně závažné porušování povinností.

Mění se i počátek běhu výpovědní lhůty. Ta začíná nově běžet ode dne doručení výpovědi, nikoliv jako dosud od prvního dne měsíce následujícího po měsíci doručení výpovědi. Například pokud zaměstnanec dostane výpověď 5. května 2025, jeho dvouměsíční výpovědní doba skončí již 5. července 2025, nikoli až na konci měsíce.

Sjednocují se také důvody pro výpověď související s dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti zaměstnance. Dosud existovaly dva samostatné důvody, první pro případy, kdy zaměstnanec nesmí dále vykonávat práci kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání, neboli důvod související s výkonem práce, a druhý pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti, neboli z důvodu, který s výkonem práce nesouvisí. V obou případech měl zaměstnavatel postupovat na základě lékařského posudku, který měl kromě jiného určit, o který z těch dvou důvodů se jedná, neboť neurčitost nebo záměna obou důvodů mohla vést až k neplatnosti výpovědi. Nově se tyto důvody spojí do jednoho, což by mělo usnadnit jejich praktickou aplikaci a snížit riziko právních sporů o neplatnosti skončení pracovního poměru.

Poslanci jednali i o možnosti výpovědi bez udání důvodu. Zaměstnavatelé by tím získali větší volnost, ale na úkor nejistoty zaměstnanců v důsledku nepředvídatelnosti použití této možnosti. Tento návrh nakonec neprošel, novela ale i přesto přináší zrychlení a zjednodušení výpovědního procesu a větší přehlednost pravidel. Zaměstnavatelé by měli získat při ukončování pracovních poměrů větší prostor a vyšší právní jistotu.