Od 1. ledna 2025 platí pro plátce DPH, kteří neuhradili svůj závazek z přijatého zdanitelného plnění do šesti měsíců po datu splatnosti, povinnost vrátit původně uplatněný odpočet daně. Tato změna se týká až závazků s datem uskutečnění zdanitelného plnění v roce 2025 a později.

Šestiměsíční lhůta se počítá od konce kalendářního měsíce, ve kterém je závazek splatný. Pokud není závazek, případně jeho část, uhrazen do posledního dne tohoto šestého měsíce, je dlužník povinen snížit uplatněný odpočet daně. Oprava se provádí za zdaňovací období, do něhož tento poslední den spadá, a týká se pouze neuhrazené části závazku. Dojde-li následně k částečné nebo úplné úhradě, má dlužník právo odpočet znovu uplatnit, a to nejdříve za zdaňovací období, v němž byla úhrada provedena, avšak nejpozději do konce druhého bezprostředně následujícího kalendářního roku.

Nová pravidla obsahují několik výjimek. Čtvrtletní plátci DPH nebudou muset odpočet DPH snížit, jestliže svůj závazek uhradí do konce čtvrtletí, ve kterém uplynula šestiměsíční lhůta od měsíce splatnosti. Nová úprava se rovněž netýká přijatých plnění v režimu přenesené daňové povinnosti (reverse charge). K prokázání snížení a k případnému zvýšení odpočtu DPH (např. pro účetnictví) vystaví dlužník interní doklad. Poznamenejme, že poskytovatel plnění (věřitel) k této operaci nevystavuje žádný opravný daňový doklad, neboť jeho se změny odpočtu DPH u dlužníka netýkají.

V daňovém přiznání k DPH se povinné snížení a případné následné zvýšení odpočtu uvádí s opačným znaménkem na řádku 40, případně 41, a zároveň i na řádku 34, kde však má jen informativní funkci. V kontrolním hlášení se každá oprava odpočtu, ať už jde o snížení, nebo zvýšení, uvádí bez ohledu na její výši v oddílu B2. Součástí zápisu musí být DIČ věřitele a příznak „P“ ve sloupci ONP.

Generální finanční ředitelství vydalo k nové úpravě v červnu 2025 podrobnou informaci s příklady správného postupu v různých situacích, proto je vhodné se s tímto dokumentem seznámit a využít ho jako metodickou pomůcku. Je zřejmé, že plátci DPH budou muset v zájmu dodržování nových pravidel věnovat evidenci a kontrole svých závazků po lhůtě splatnosti větší pozornost než doposud.

Legislativní proces zavádějící jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ) je ukončen a počínaje rokem 2026 tak může Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) spustit svůj významný projekt v oblasti modernizace a digitalizace. Ten má zaměstnavatelům přinést výrazné snížení administrativní zátěže v zaměstnanecké agendě a profitovat by z něj měli i zaměstnanci.

Zaměstnavatelé v současné době vykazují různým institucím veřejné správy, mezi které patří MPSV, správy sociálního zabezpečení, úřady práce, Český statistický úřad, finanční správa nebo Institut posuzování zdravotního stavu, celou řadu údajů o svých zaměstnancích, jejich výdělcích a odvodech, a to v mnoha případech duplicitně a v různých termínech. Tento administrativně náročný systém má zjednodušit elektronické měsíční hlášení v podobě JMHZ. Jeho prostřednictvím bude zaměstnavatel vykazovat příslušné údaje pouze na jednom elektronickém formuláři a příslušné instituce budou tyto údaje sdílet. Zcela nahrazeno má být až dvacet pět formulářů, mezi které patří např. evidenční list důchodového pojištění, přihláška (odhláška) do (z) registru zaměstnavatelů, oznámení o nástupu do zaměstnání, přehled o výši pojistného, pololetní šetření o průměrném výdělku nebo potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti. Do systému zatím nebudou zahrnuty zdravotní pojišťovny.

Zaměstnavatelé budou nově zasílat všechny požadované informace ve formátu XML nejpozději do 20. dne následujícího měsíce přímo MPSV, které zajistí jejich další distribuci oprávněným institucím. K dispozici budou tři nástroje pro elektronické podání – ePortál ČSSZ, datová schránka nebo veřejné rozhraní pro příjem elektronických podání ČSSZ (VREP/APEP).

JMHZ přináší výhody také zaměstnancům. Ti budou mít na příslušném portálu finanční správy k dispozici předvyplněné daňové přiznání s údaji o příjmech ze závislé činnosti a jednodušší bude podávání žádostí o podporu v nezaměstnanosti nebo o dávky státní sociální podpory.

Nový zákon bude účinný od 1. ledna 2026 a plné spuštění systému by mělo nastat 1. dubna 2026 s povinností zpětného doplnění měsíčních hlášení za leden až březen do 30. června 2026. Od 1. července letošního roku již ale probíhá pilotní provoz nového systému, aby se testovala jeho funkčnost ve specifických podmínkách zaměstnavatelů.

Nejvyšší správní soud (NSS) nedávno nepřiznal nárok na odpočet DPH v případě, kdy vlastník pronajímal svoji čerpací stanici jejímu provozovateli a uplatnil si nárok na odpočet DPH z přijatých reklamních služeb propagujících ochrannou známku výrobce maziv a doplňků. Hlavní ekonomickou činností vlastníka byl přitom pouze pronájem čerpací stanice, nikoliv distribuce propagovaných věcí.

Vlastník měl zato, že reklama zvyšovala atraktivitu čerpací stanice a v důsledku toho mohla přinést vyšší příjmy, které se zase mohly promítnout do výše nájemného. Podle finančního úřadu ale chyběla u přijatých služeb souvislost s ekonomickou činností (nájmem), neboť měl pochybnosti, zda a jak byly náklady na propagaci promítnuty do ceny nájmu. Proto správce daně vlastníkovi čerpací stanice nárok na odpočet DPH neuznal a NSS mu dal za pravdu.

Reklamní služby lákají svojí povahou k daňové „optimalizaci“, ne-li k podvodům, proto jsou často v hledáčku daňových kontrol. Současně platí, že se přímý účinek reklamy na profit podnikatele obtížně prokazuje. V zájmu jistoty je tudíž vhodné mít k dispozici průkazné doklady, prokazující přímou a bezprostřední souvislost mezi náklady na reklamu a ekonomickou činností podnikatele.

Právě otázka přímé a bezprostřední souvislosti je v praxi klíčová pro posouzení vazby na uskutečněná plnění. Jedním z nástrojů může být např. kalkulace ceny. Při sestavování kalkulací by totiž reklamní a podobné náklady měly být promítnuty v konečné ceně zboží nebo služby. Např. v případě našeho vlastníka čerpací stanice mohlo být v rámci nájemní smlouvy sjednáno, že se nájemce konkrétní částkou podílí na propagaci jím prodávaného zboží zajišťovanou pronajímatelem, a že se o tuto částku zvyšuje nájemné.

Zákon 416/2023 Sb., o dorovnávacích daních a jeho aktuální novela stanovují, že se podnik, který je součástí nebo který je nejvyšší mateřskou společností nadnárodní skupiny, bude muset začít prokousávat novými a poměrně složitými výpočty tzv. dorovnávacích daní, a to poprvé za rok 2024. Česká republika se tím významně přiblížila mezinárodním daňovým standardům OECD (tzv. Pilíř 2), jejichž cílem je zavedení minimální efektivní sazby daně ze zisků ve výši 15 % pro velké podnikové skupiny a zamezení tím přesouvání zisků do daňově výhodných jurisdikcí bez ohledu na to, kde skupina působí.

Dorovnávací daně jsou dvě. Tou první je tzv. česká dorovnávací daň, která se vztahuje na skupiny podniků s konsolidovaným obratem nad 750 milionů EUR ve dvou z posledních čtyř účetních období. Tou druhou je tzv. přiřazovaná daň, kterou bude v určitých případech platit zpravidla nejvyšší mateřská společnost.

Výpočet dorovnávací daně je velmi složitý, a proto mohou podniky využít výjimku – tzv. přechodný bezpečný přístav. Jedná se o testování, zda podnik splňuje alespoň jednu ze tří podmínek: (i) podnik má výnosy nejvýše 10 mil. EUR a hospodářský výsledek před zdaněním je nižší než 1 milion EUR nebo (ii) zjednodušený výpočet efektivní sazby daně za všechny české podniky je alespoň 15 % nebo (iii) dosažený zisk je dán současně dostatečnými hmotnými a personálními zdroji. Ověřování splnění alespoň jedné z těchto podmínek je totiž snadnější než zjišťování výše dorovnávací daně. Výsledek hospodaření a výnosy se přitom určují podle údajů vykazovaných v Country by country reportu (CbCR), proto by podniky měly přípravě tohoto výkazu věnovat mimořádnou pozornost, aby uplatněná výjimka nebyla následně finanční správou zpochybněna.

Podnik skupiny, která bude dotčena dorovnávacími daněmi, musí v prvním kroku podat informační přehled. V něm oznámí účast v příslušné skupině podniků a plnění povinností skupiny, a to bez ohledu na to, zda podniku vznikne povinnost k české dorovnávací dani. Lhůta pro podání informačního přehledu je nově 15 měsíců (původně před novelou 10 měsíců) od skončení zdaňovacího období. Podnik, na který se bude vztahovat přiřazovaná daň, musí podat tento vstupní informační přehled do 18 měsíců (původně 15 měsíců).

Pokud vznikne povinnost odvést dorovnávací daň, je nutné podat daňové přiznání. Lhůta pro jeho podání činí 22 měsíců po skončení zdaňovacího období (původně 10 měsíců). Protože prvním výkazním obdobím k dorovnávacím daním je rok 2024, končí lhůta pro podání informačního přehledu 31. 3. 2026, resp. 30. 6. 2026 a lhůta pro podání daňového přiznání končí 31. 10. 2026. Oba dokumenty bude možné podat pouze elektronicky.

Podnikatelé, kteří ve svých provozovnách pouštějí veřejně hudbu, ať už jde o rádio, televizi nebo streamovací služby, mají zákonnou povinnost uzavřít licenční smlouvu s kolektivním správcem OSA – Ochranný svaz autorský.

Povinnost se vztahuje na všechny prostory, v nichž hudba zní a které jsou přístupné zákazníkům nebo veřejnosti. Za veřejné provozování se považuje, i když poslech hudby není jediným účelem její produkce, ale je použita jen jako hudební kulisa slyšitelná přítomnými lidmi. Jedná se například o čerpací stanice, maloobchody, kavárny, restaurace, hotely, fitness centra nebo čekárny. Pravidla se vztahují i na všechny podnikatele od začátku jejich podnikání, neboť ani pro začínající podnikatele zde neexistují žádné úlevy či odkladné lhůty, jako například u pojistného na důchodové zabezpečení.

Častým omylem je předpoklad, že podnikatel, jenž využívá hudbu z placené streamovací služby (např. Spotify, Tidal nebo YouTube Premium), má automaticky vyřešenou i licenci pro veřejné provozování. Předplatné těchto služeb však pokrývá pouze soukromý poslech, nikoli zpřístupnění hudby veřejnosti, k legálnímu provozování v podnikatelských prostorách je totiž vždy nutná samostatná smlouva s OSA.

Výše poplatku se určuje podle sazebníků OSA. Zohledňuje se především plocha provozovny, druh podnikatelské činnosti a forma užití hudby (reprodukce, živá produkce, kombinace). U akcí se vstupným se poplatek stanovuje procentem z tržeb, v jiných případech je stanoven paušálně. Každý typ provozu má v sazebníku svou vlastní tabulku.

Nesplnění povinnosti vůči OSA může mít pro podnikatele citelné následky. OSA může požadovat zpětné doplacení poplatků, a to až za několik let, navíc ve dvojnásobné výši, a to jako náhradu za neoprávněné užití děl. V závažných případech může dojít i k zabavení zařízení, které k nelegálnímu přehrávání podnikatel používá.

Smlouvu lze uzavřít přímo na webových stránkách OSA. Na stejném místě jsou k dispozici aktuální sazebníky i vzorové smlouvy.