Novela zákona o DPH, jejíž zveřejnění ve Sbírce zákonů očekáváme do konce roku 2024, nařizuje povinné vracení odpočtu DPH z neuhrazených závazků za přijatá zdanitelná plnění, budou-li 6 měsíců po splatnosti. Novela bude platit pro závazky vzniklé od 1. ledna 2025.

Provedení opravy (snížení uplatněného odpočtu daně) bude povinné, jestliže dlužník neuhradil svůj závazek z přijatého zdanitelného plnění do konce 6. kalendářního měsíce po měsíci, v němž uplynula lhůta jeho splatnosti. Za den splatnosti se bude považovat datum splatnosti na faktuře, ve splátkovém kalendáři, ve smlouvě apod. DUZP nebude hrát roli. Nastane-li takový případ, vystaví dlužník pouze interní doklad k zaúčtování předpisu vratky DPH; výše závazku u dlužníka se samozřejmě vrácením odpočtu DPH nezmění.

V praxi to bude znamenat, že příjemce zdanitelných plnění, u nichž si uplatnil odpočet DPH, bude muset sledovat splatnosti a úhrady svých závazků průběžně, nikoliv až v rámci inventarizace nebo po urgencích věřitele. Snížit dříve uplatněný odpočet daně ve výši vypočtené z neposkytnuté úplaty bude totiž povinen v daňovém přiznání za zdaňovací období, do kterého náleží poslední den 6 měsíce po splatnosti.

V případě, že dlužník svůj závazek následně uhradí, může provést “opravu opravy” a nárokovat si vrácený odpočet DPH zpět, a to nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém závazek nebo jeho část uhradil. Čtvrtletní plátci DPH se tak mohou vrácení odpočtu vyhnout, jestliže závazek zaplatí do konce stejného čtvrtletí.

S novelou zákona vzniká celá řada otázek, např. rozdílná splatnost na faktuře a splatnost ve smlouvě, prodlužování splatnosti, zádržné, závazky s uplatněním samovyměření, dobropisy po splatnosti nebo vykázání v daňovém přiznání. Odpovědi by měly být obsaženy v očekávané informaci GFŘ. Připomeňme, že opomenutí vrácení odpočtu je spojeno s rizikem jeho zjištění při daňové kontrole, dodatečného doměření daně a odpovídajícího 20% penále a úroků z prodlení.

V návaznosti na vyhlášení všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023 a přepočítacího koeficientu 1,0658 se zvyšuje průměrná mzda pro rok 2025 na částku 46 557 Kč. Toto zvýšení má za následek změny dalších klíčových ukazatelů.

Progresivní daňová sazba se vztahuje od roku 2024 na roční základ daně přesahující 36násobek průměrné mzdy (do konce roku 2023 se jednalo o 48násobek průměrné mzdy). Pro rok 2025 dosahuje tento limit částky 1 676 052 Kč. U zaměstnanců navíc platí, že pokud dosáhnou měsíčních příjmů nad 139 671 Kč, budou podléhat progresivní sazbě daně 23 % v rámci měsíčního zúčtování mzdy.

Novinkou, kterou zavedl konsolidační balíček je navázání limitu pro osvobození nepeněžních benefitů na sport, kulturu, zdraví, rekreaci a vzdělávání ve výši poloviny průměrné mzdy. Proto se hranice pro osvobození nepeněžních benefitů v roce 2025 navýší na 23 278,50 Kč; v roce 2024 činí tento limit 21 983,50 Kč.

Od roku 2025 to ale neplatí pro benefity na zdravotní péči a zdravotnické zboží, u nichž se hranice stanovuje ve výši celé průměrné mzdy, tj. aktiv a čistého obratu.

Hranice maximálního vyměřovacího základu pro zaměstnance na sociální pojištění se nově stanovuje na 48násobek průměrné mzdy, což pro rok 2025 znamená částku 2 234 736 Kč (2 110 416 Kč v roce 2024). Příjmy přesahující tuto částku již nebudou podléhat odvodům na sociální pojištění.

Nově bude také platit, že limit pro účast na nemocenském pojištění pro osoby pracující na dohody o provedení práce již nebude stanoven pevnou částkou 10 000 Kč, ale částkou ve výši 25 % průměrné mzdy. Pro rok 2025 tak bude měsíční příjem z dohod o provedení práce podléhat pojistnému na zdravotní a sociální pojištění od částky 11 500 Kč.

V letošním roce byla poprvé stanovena výše minimální mzdy pro následující rok pomocí valorizačního mechanismu. Minimální mzda pro rok 2025 tak automaticky stoupla na 20 800 Kč. A protože se z minimální mzdy odvozuje řada dalších veličin, např. minimální pojistné pro zaměstnance nebo pro osoby bez zdanitelných příjmů, hranice příjmů pro nárok na daňový bonus i jeho zálohu, limit pro osvobození pravidelně vyplácených důchodů, zvyšují se i tyto částky.

V poslední době se setkáváme s určitou nejistotou ohledně budoucích pravidel pro účetnictví. Dlouho avizovaná „velká“ novela zákona o účetnictví se pravděpodobně odkládá nejdříve na rok 2026, proto se zatím nemusíme zabývat novinkami v přeceňování, diskontování a dalších oblastech.

Přesto však jsou některé dílčí změny účinné a dotknou se nás již v účetním období roku 2024. Jedná se hlavně o změnu ve vymezení čistého obratu účetní jednotky. Tím se totiž nově rozumí výnosy z prodeje výrobků a zboží a z poskytování služeb, na kterých je založen obchodní model účetní jednotky. Od roku 2024 již tedy nebereme v potaz výši celkových výnosů sníženou o prodejní slevy, nýbrž pouze výši výnosů z „hlavní“ provozní činnosti.

Změna v definici obratu může přinést nejasnosti při sestavení výkazu zisku a ztráty za rok 2024. Za aktuální účetní období roku 2024 bude totiž vykázán čistý obrat podle nové definice, ale za minulé účetní období roku 2023 bude čistý obrat vykázán podle definice původní. Tento rozdíl v metodice vykazování by tak mohl vést k porušení zásady srovnatelnosti vykazovaných údajů. Proto k této otázce vydalo Ministerstvo financí stanovisko, v němž doporučuje, aby se v takovém případě čistý obrat za minulé účetní období vůbec neuváděl. Lze postupovat také tak, že se údaj do sloupce minulé období uvede a v příloze se současně nesoulad s obdobím 2024 zdůvodní.

Od 1. 1. 2025 by mělo dojít také k významnému navýšení limitů pro kategorizaci účetních jednotek, tj. aktiv, čistého obratu a počtu zaměstnanců. Zařazení do příslušné kategorie potom určuje obsah a rozsah sestavovaných a zveřejňovaných výkazů účetní závěrky. Dá se proto očekávat, že mnohé účetní jednotky budou sestavovat tyto výkazy v jednodušší formě než doposud. K tomu také přispěje i nová definice čistého obratu. Bude-li návrh zákona schválen ještě letos, uplatní se změny pro stanovení kategorie účetní jednotky již od 1. 1. 2025 podle údajů let 2023 a 2024.

Od 1. ledna 2025 bude příjem z prodeje podílů a cenných papírů osvobozen od daně z příjmů fyzických osob při splnění tzv. časového testu (tj. jejich držení před prodejem alespoň 3 roky v případě cenných papírů a 5 let v případě podílů) pouze do výše 40 mil. Kč za zdaňovací období.

Pokud úhrn všech příjmů z prodeje cenných papírů a podílů, u nichž lze uplatnit osvobození splněním časového testu, nepřesáhne v daném období 40 mil. Kč, potom se pro poplatníka nic nemění a všechny tyto příjmy budou osvobozeny v plném rozsahu. V opačném případě se ale osvobození pro každý jednotlivý příjem uplatní pouze na poměrnou část tohoto příjmu, která se vypočítá jako součin příslušného příjmu a podílu, kde v čitateli je hranice 40 mil. Kč a ve jmenovateli úhrn všech příjmů splňujících časový test.

Základ daně z příjmů z prodeje podílů a cenných papírů se snižuje o prokazatelné výdaje vynaložené na dosažení těchto příjmů, zpravidla o jejich pořizovací cenu. V případě částečného osvobození z důvodu překročení 40milionové hranice, je proto nutné poměrně snížit i tyto náklady. Pro ten účel mohou poplatníci, kteří prodají v roce 2025 a později podíly nebo cenné papíry pořízené do 31. 12. 2024, použít jako nabývací cenu tržní hodnotu k datu 31. 12. 2024. Pokud poplatník takové podíly nebo cenné papíry prodal ještě v roce 2024, ale platbu (příjem) obdrží až v roce 2025 a později, např. ve splátkách, může použít jako výdaj tržní hodnotu ke dni prodeje. Použití tržní ceny je v obou případech volitelné a uplatnění skutečné nabývací ceny se tím nevylučuje.

Zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů účinný již od 1. 6. 2021 bere hlasovací právo a zakazuje výplatu podílu na zisku skutečným majitelům obchodních korporací, jestliže nejsou zapsáni v evidenci skutečných majitelů.

Proto je nutné ještě před konáním valných hromad a rozdělování zisků obchodních korporací probíhajících většinou až v první polovině příštího roku, zkontrolovat, zda akcionáři nebo společníci, kteří podléhají evidenci, jsou v evidenci skutečných majitelů také zapsáni. To platí zejména tehdy, když došlo ke změnám společníků nebo akcionářů obchodní korporace nebo změně jejich podílů. Zápis skutečného majitele totiž musí být nejen proveden, ale zapsané údaje musí také odpovídat skutečnosti.

Zákon o evidenci skutečných majitelů upravuje mimo jiné i následky toho, není-li skutečný majitel v evidenci zapsán, ať již z důvodu, že je tam zapsána nesprávná fyzická osoba nebo není zapsán skutečný majitel vůbec, přitom za evidenci odpovídá příslušná obchodní korporace. Ta má za povinnost podávat krajskému soudu návrhy na zápis skutečných majitelů a jejich změn. Za neplnění této povinnosti hrozí evidující osobě pokuta až 500 000 Kč. Ta ale hrozí i skutečnému majiteli, jestliže neposkytne evidující osobě potřebnou součinnost.

Nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů může příslušnému soudu oznámit kterýkoliv orgán veřejné moci. Soud pak rozhodne o zahájení řízení a současně zapíše do evidence skutečných majitelů poznámku o nesrovnalosti, čímž se chyba v evidenci zveřejní, neboť evidence je zčásti veřejně přístupná. Následky nesrovnalosti v evidenci proto mohou být citelné jak pro obchodní korporace, tak pro skutečné majitele. Oběma hrozí vysoká pokuta a skutečným majitelům navíc ztráta hlasovacích práv a zákaz výplaty podílu na zisku.

Vzhledem k přísnější úpravě v zákoně o daních z příjmů týkající se příjmů z prodeje cenných papírů a podílů od 1. 1. 2025 lze očekávat, že dojde ke konci letošního roku k řadě změn v majetkových strukturách. I proto doporučujeme v dostatečném předstihu před konáním valných hromad provést kontrolu v evidenci skutečných majitelů.

Jestliže plátci DPH nakupují v rámci své ekonomické činnosti zboží nebo služby ve státech Evropské unie, potom mají možnost zaplacenou daň z přidané hodnoty získat zpět. Přesto mnoho českých plátců tuto možnost nevyužívá a zaplacenou DPH automaticky zahrnují do svých nákladů. Přitom lze o vrácení DPH zaplacené v jiné zemi EU požádat elektronicky prostřednictvím portálu české daňové správy.

Plátce za tím účelem nejprve požádá o přístup do webové aplikace svého správce daně, jenž má na udělení přístupu 15 dnů. S touto lhůtou je nutné počítat, neboť žádost o vrácení DPH za rok 2023 lze podat nejpozději do 30. 9. 2024, jinak nárok definitivně zaniká. Na českém portálu může požádat o vrácení DPH český plátce, jenž není registrován k DPH ve státě EU, ze kterého o vrácení daně žádá, a zároveň v příslušném roce v tomto státě neuskutečnil žádná zdanitelná plnění.

Každý plátce může podat žádost o vrácení DPH buď za celý kalendářní rok, nebo za kratší období v délce alespoň 3 měsíců. To má tu výhodu, že není nutné čekat s žádostí až na konec roku, neboť o vrácení DPH lze požádat hned po skončení kratšího období, například po každém čtvrtletí nebo poté, když už plátce uskutečnil v daném roce poslední nákup. Je však třeba mít na paměti, že minimální částka DPH, kterou je možné za kratší období nárokovat je 400 EUR, kdežto za celý rok jen 50 EUR.

Jednotlivé státy EU uplatňují při vracení DPH svá vlastní pravidla, která se mohou lišit natolik, že jeden stát vrátí požadovanou DPH bez problému, avšak v jiném je podobné vrácení vyloučeno. Některé státy také nevracejí DPH na základě zjednodušených daňových dokladů. Zahraniční správce daně má na posouzení žádosti základní lhůtu 4 měsíce ode dne, kdy žádost obdrží, což obvykle bývá několik dní po podání žádosti na českém portálu. V případě, že zahraniční správce daně požaduje dodatečné informace nebo doklady, prodlužuje se mu lhůta o další 2 měsíce, přitom nejdelší možná lhůta pro vyřízení žádosti činí 8 měsíců. Na vlastní vrácení DPH na bankovní účet žadatele má potom zahraniční úřad 10 pracovních dnů od vyřízení žádosti.